Jak vybírat digitální fotoaparáty?

Kompaktní digitální fotoaparát nebo zrcadlovku?

Zrcadlovky jsou přístroje určené lidem, kteří to s fotografováním myslí opravdu vážně. Své označení získaly podle zrcadla, které je mezi objektivem a snímacím členem (senzor nebo kinofilm) a které odráží obraz z objektivu do hledáčku. Máte tak díky němu absolutně přesnou kontrolu nad zaostřením obrazu. Kromě toho disponují zrcadlovky výměnnými objektivy, které můžete dokupovat a střídat podle toho, jaké motivy fotografujete. V neposlední řadě pak nabízí všechny možnosti ručního nastavení, které budete potřebovat, pokud nad svými fotografiemi chcete mít plnou kontrolu. Obvykle mají i kvalitnější snímací senzory, zaostřování a měření správné expozice, než kompaktní fotoaparáty.

Oproti nim nabízí kompaktní digitální fotoaparáty jednodušší ovládání (z pohledu nezasvěceného uživatele), často více automatických programů pro začátečníky a pochopitelně výrazně menší rozměry a hmotnost, díky čemuž je můžete mít neustále po ruce. Musíte se však smířit s tím, že když budete chtít do fotografování proniknout hlouběji, díky mnoha zjednodušením a omezením některé věci prostě nikdy nevyfotíte tak, jak si představujete.

Kompromisem mezi kompaktními digitálními fotoaparáty a pravými zrcadlovkami jsou pak tzv. elektronické zrcadlovky (anglicky SLR like – jakoby zrcadlovky). To jsou přístroje, které disponují pevným, nevýměnným objektivem (většinou však kvalitnějším, než u kompaktů, s velkým rozsahem ohnisek) a obraz v hledáčku nezobrazuje zrcadlo, ale malá elektronická obrazovka (která bohužel není nikdy schopna dát tak přesný a ostrý obraz, jako zrcadlo). Po funkční stránce jsou tyto přístroje vybavené stejně, jako pravé zrcadlovky, a disponují velmi širokými možnostmi nastavení, v podstatě na úrovni profesionálních přístrojů. Pro mnoho uživatelů s většími ambicemi, než jsou fotky z dovolené, tak tyto digitální fotoaparáty mohou představovat ideální vstup do světa profesinální fotografie za rozumné peníze. V našem obchodě je naleznete zařazené mezi kompaktními přístroji (protože o zrcadlovky v pravém slova smyslu se nejedná).

Rozlišení

Základním parametrem i kritériem při výběru digitálního fotoaparátu zůstává rozlišení snímacího senzoru. Toto rozlišení se udává v milionech obrazových bodů (megapixelech, dále jen Mpix.). Ty nejlevnější přístroje disponují rozlišením okolo 3 Mpix., špičkové digitální zrcadlovky potom rozlišením až 14 Mpix. Rozlišení senzoru je určujícím faktorem pro tiskový výstup fotografií – pro srovnání, u klasického kinofilmu se udává ekvivalent digitálního rozlišení zhruba 12–14 megapixelů.

Pokud chcete obrázky pouze pro web, postačí Vám bohatě přístroj s rozlišením 3 Mpix. Pokud však chcete fotografe také tisknout, zvolte přístroj s rozlišením větším. Aby bylo při tisku dosaženo kvality plně srovnatelné s klasickou fotografií, je třeba tisknout při rozlišení minimálně 300 dpi (tedy 300 bodů na palec). Maximální doporučené rozměry papírových fotografií při tomto rozlišení jsou potom následující:

3 Mpix.– 13×18 cm
4 Mpix.– 18×24 cm
5 Mpix.– 20×30 cm
6 Mpix.– 24×38 cm
8 Mpix.– 30×40 cm

V praxi je možné fotografie z digitálního přístroje zvětšit pomocí interpolace v grafických programech jako např. Adobe Photoshop nebo Corel Photopaint a tisknout potom fotografie větších rozměrů než odpovídá uvedeným hodnotám, při tomto postupu však už může docházet ke zhoršení obrazové kvality. Ačkoli by se mohlo zdát, že rozlišení 8 a více megapixelů prakticky nemá význam, není tomu tak. V okamžiku, kdy chcete z fotografií tisknout např. výřezy, velkou část fotografie ztrácíte a pro tisk v plné velikosti je pak každý megapixel dobrý.

Objektiv

Snímací senzor pouze zaznamenává obraz vytvořený objektivem. Pokud není kvalitní objektiv přístroje, nemůže být kvalitní ani záznam obrazu. Základním údajem ke každému objektivu je jeho ohnisková vzdálenost, popřípadě rozsah ohniskových vzdáleností (zoom). Pokud chcete fotit vzdálené scenérie nebo detaily, je důležité si vybrat přístroj s objektivem, jehož maximální ohnisková vzdálenost bude co nejvyšší. Za teleobjektivy se obvykle považují objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 100 mm. Pokud chcete fotografovat např. krajinu, je naopak užitečné, aby minimální ohnisko bylo co nejkratší, neboť vám umožní pořizovat širokoúhlé záběry.

Parametrem, který nejvíce vypovídá o kvalitě objektivu, je světelnost. Zjednodušeně řečeno, čím je světelnost vyšší, tím více světla objektiv propouští a tím kratší časy potřebujete ke správné expozici snímku. Světelnější objektivy však mívají i lepší optické vlastnosti a kresbu obrazu. Světelnost se udává jako číslo F, např. F 2,8. Čím je toto číslo nižší, tím je objektiv světelnější. Kvalita objektivu samozřejmě záleží i na jeho dalších vlastnostech (např. poduškové nebo soudkové zkreslení, chromatická aberace apod.), tyto údaje ale nezjistíte z technických parametrů přístroje, je třeba pročítat testy přístrojů v odborných časopisech nebo na webových stránkách věnovaných problematice digitálního fotografování (např. www.digineff.cz, www.fotoaparat.cz nebo www.dpreview.com).

Ultrazoomy a optický stabilizátor

Mnoho digitálních fotoaparátů spadá do kategorie označované jako ultrazoom. Jedná se o přístroje, které disponují velkým rozsahem ohniskových vzdáleností (obvykle 8-násobek nejkratšího ohniska, ale často i více) a u umožňují tak pohodlné fotografování běžných širokoúhlých záběrů, např. v místnostech, spolu s možností velkého přiblížení vzdálených detailů v případě potřeby. Tato funkce je velmi praktická, pokud vám však jde o vysokou technickou kvalitu snímů, mějte na paměti, že čím větší rozsah ohnisek objektiv má, tím více optických prvků musí obsahovat, a tím pádem jsou jeho kvalitativní vlastnosti horší.

Optický stabilizátor je potom nesmírně užitečné zařízení, které buď protipohybem snímače ve fotoaparátu nebo optických členů v objektivu, eliminuje chvění vašich rukou. Výsledkem jsou ostřejší snímky a to především při využití velkého zoomu. Udává se, že při běžném fotografování „z ruky“ je člověk schopen „udržet“ bez rozmazání čas, který se rovná převrácené hodnotě ohniska. Tzn., že např. při zoomu (ohniskové vzdálenosti) na 200 milimetrů, máte záruku ostrých fotek pouze při expozičním čase 1/200 sekundy nebo kratším. Takto krátký čas vyžaduje velmi dobré světelné podmínky, které nejsou vždy k dispozici. Optický stabilizátor umožňuje expoziční čas „bez rozmazání“ až 4× delší.

Citlivost

Citlivost je schopnost snímače nebo filmu zachytit světlo. Čím vyšší je citlivost, tím kratší čas je potřeba ke správné expozici (zjednodušeně řečeno). V současnosti se citlivost měří v jednotkách ISO. Každé zdvojnásobení hodnoty ISO znamená poloviční množství světla potřebné k expozici. ISO 100 lze použít obvykle jen při velmi dobrém osvětlení, při zatažené obloze je třeba použít hodnoty vyšší – ISO 200 nebo 400. Řada digitálních fotoaparátů je schopna snímat pouze s citlivostí 100 nebo 200, což při špatném světle může být nedostačující. Jiné přístroje sice umožňují snímání i při vyšších citlivostech, ale potom se u nich projevuje vysoká hladina elektronického šumu, který snímek znehodnocuje. Obecně je lepší vybírat přístroj, který dovoluje fotografovat s co nejvyšší citlivostí.

Další vlastnosti

Aby výsledný snímek nebyl příliš tmavý (podexponovaný) nebo příliš světlý (přeexponovaný) je třeba správně stanovit jeho expozici. K tomuto účelu disponuje každý přístroj systémem měření expozice. Existuje však několik rozdílných principů měření. Pro amatérské účely je nejspolehlivější zonální měření. Při tomto způsobu měření expozice je obvykle celá scéna rozdělena na několik segmentů (jejich počet kolísá podle výrobce a typu fotoaparátu od několika do několikaset). Expozice se měří v každém segmentu zvlášť a celkový výsledek je potom stanoven pomocí algoritmu srovnávajícího výsledky měření v jednotlivých zónách. Fotoaparát je tak schopen se vyrovnat i se složitými světelnými scénami. Pokud je fotoaparát vybaven pouze měřením se zdůrazněným středem, může v některých případech dojít k chybným výsledkům. Užitečné může být v některých situacích bodové měření, které umožňuje změřit expozici na velmi malé ploše scény a stanovit tak hodnoty zcela přesně pro jeden detail obrazu.

Nekomprimované ukládání v RAW nebo TIFF jsou užitečné funkce, pokud hodláte s fotografiemi dále pracovat v grafickém editoru, popřípadě je zvětšovat.

Oceníte jistě i TV výstup, pomocí kterého si snímky z fotoaparátu můžete prohlížet v televizi. Funkcí, kterou můžete ocenit, je i nahrávání krátkých videosekvencí.